DŮLEŽITÉ: PROSÍM VŠECHNY O HLASY PRO STMÍVÁNÍ... HLASUJTE ZDE

Prosím hlasy pro Roba... TADY!!! druhé kolo... už :D:D
A taky pro můj blog... TADY!!! tohle je důležitý... napište si... ráda hlasy oplatím...

Ve stínu světa - 1. kapitola

5. června 2009 v 15:07 | christina-cullen |  Povídka - Ve stínu světa
Tak tu dávám další kapitolu... v sobotu tu nebudu takže další bude asi až v neděli... a jinak doufám, že se vám povídka líbí... c.č.


1. kapitola - Začátek konce
Stál jsem ve dveřích a díval se na východ slunce. Bylo hodně brzy na to, abych šel do školy. No abych pravdu řekl, vůbec se mi tam nechtělo. Dneška jsem se vysloveně bál, končím základní školu a to je důvod ke strachu. Nikdy jsem ve škole nevynikal tak proto nemám rád ty šprty, co si o sobě myslí bůhví co. Ale kdyby věděli…!!! Přál bych jim, aby zažili to co já za posledních 10 let. Jak jsem byl malý, zamřela mi matka. Hned po ní otec spáchal sebevraždu, protože nedokázal žít s vědémím, že mojí mámu zabil. Vzal si do hlavy, že nebýt jeho tak by neotěhotněla a neměla rizikové těhotenství. Vůl. Rád bych věděl, co se mu v té době hnalo hlavou. Můj bratr, Emmett, je na invalidním vozíku. Jak byl ještě mimino, tam mu doktoři zjistili nějakou ojedinělou nemoc, při které má nějak poškozenou míchu a nemůže chodit. Ani mu to nezávidím. Furt sedět a čekat, až se někdo smiluje a pomůže mu…Brrr děs. Nějak jsem dokončil svoji úvahu a zjistil, že na cestu do školy je pořád ještě brzo, ale přesto jsem doklopýtal ke svému autu, Ford Focus z roku 1998. Jede celkem dobře, ale žádná sláva. Pomalu jsem vsunul klíčky do zapalovaní a otočil jsem. Chvíli jsem poslouchal, jak motor celkem tiše přede a to způsobilo další příval vzpomínek.
Byl jsem ještě malý asi kolem 6 let. Seděl jsem u okna a brečel. Je to už pár měsíců, co moje máma umřela, ale já jsem se z toho ještě pořádně nevzpamatoval. Ještě štěstí, že mám tátu co mě i mého bratra má rád. Z přemýšlení mě probraly velké sopránové vzlyky mojí babičky. Utíkám za ní, abych zjistil, co se stalo. Přijdu do obývaku a hledám babičku. Našel jsem ji, jak sedí v koutě a v ruce drží nějaký papír. Zeptal jsem se jí co to je. Odpověděla mi " Thomasi, tvůj otec je mrtvý, spáchal sebevraždu." Ze začátku jsem myslel, že to není pravda, ale opak se ukázal pravdou. "Coo?" Tak tohle byla moje první reakce. A potom jsem utekl do pokoje a ani jsem si nevšímal, jak jde čas dál.
Ach jo. Jak nerad mám tuhle vzpomínku. Podívám se na hodinky, jaj to už je tolik hodin. Je čas vyrazit. Jedu po blátivé cestě k mojí škole a modlím se ať je nemocný. Jeden kluk za mnou furt dolézá a myslí si o sobě bůhví co. Pořád na mě něco mluví. Já jsem z toho pochytil asi jenom, jak se jmenuje, Peter. Jaj tak jsem to asi zakřikl. Snažím se zaparkovat na své oblíbené místo, ale on už tam stojí. Jak já ho nenávidím. Nemůže mi dát na chvíli pokoj?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 šárka šárka | Web | 5. června 2009 v 15:34 | Reagovat

Ahojky..už máš ten diplomek za bleskovku na blogu..

2 Midine-chan ^^ Midine-chan ^^ | Web | 5. června 2009 v 16:23 | Reagovat

jo bude učit ostatní děcka...společně s Loganem...teď už jsou všichni rodina ^^

3 Adulajda - I ♥ Twilight Adulajda - I ♥ Twilight | Web | 6. června 2009 v 8:51 | Reagovat

hmm .zaujímavé . fakt ma to zaujalo , sú tam ešte nejaké rušivé miesta ,ale teším sa ako sa to vyvinie !

4 Adulajda - I ♥ Twilight Adulajda - I ♥ Twilight | Web | 6. června 2009 v 8:52 | Reagovat

mám rada príbehy o takých outsideroch

5 Adulajda - I ♥ Twilight Adulajda - I ♥ Twilight | Web | 6. června 2009 v 8:56 | Reagovat

prosím , daj mi vedieť , či túto poviedku môžem zverejniť aj na svojom blogu !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama